Od jazzu k jazzu od piána k pijanu / Můj brácha není Gilgameš

Estonsko, Mordor, nebo Riga
co nejdál rozsviť svoji svíci

a jeho Múza byla striga:
chcípni si klidně na ulici

hodila za ním snůškou textů
a on poprosil nebe o kousek křídy
nebo uhlíku

a Mléčnou dráhu na mlíku
se sedmi buchtama v ranci

putoval
od jazzu k jazzu
od piána k pijanu

po večerech, po ránu
chodím, plazím, běžím, lezu

a pak se rozletěla čísi křídla
jako když vrazí do lítaček v saloonu

až tak zprudka dýchla naděje

a řekla: tam nebuď,
kde to nehřeje, kámo

a já řekl: milá dámo
můj brácha není Gilgameš
i mé psaní stojí někdy za kočku

a ona zase: prostě běž,
po světě dej si otočku

měj oči jak ostříž
a stav se k věcem s pokorou

naslouchej

děj se co děj

a i když je někdy zima vlezlá, náruživá
jak havraní prostitutka
co chce vyklovat Ti oči

svět se přece pořád točí

tak chop se pera, slova šermu
a smyj tu špínu z epidermu