Pocity beznaděje a marnosti» autorka: Bára |
Jsem zakrytou skrýší hada,
jenž se ve mně plazí,
kde zlí duchové vězí,
jsem peklo pochodně,
věčně hořící svíce,
sem tam motání,
jako vichr se točící,
pracné pavoukovo tkaní,
tělo pomalu se rozpouštějící.
Žiju s neveselou duší,
hořce, odevzdaně
osudu.
jenž se ve mně plazí,
kde zlí duchové vězí,
jsem peklo pochodně,
věčně hořící svíce,
sem tam motání,
jako vichr se točící,
pracné pavoukovo tkaní,
tělo pomalu se rozpouštějící.
Žiju s neveselou duší,
hořce, odevzdaně
osudu.
Tipů: 20
» 20.05.14
» komentářů: 10
» čteno: 799(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.05.2014 - 08:58
ou, ta má sílu ale moc bolí, takové sebetríznivé pocity, no bohužel nás tak občas přepadají, hezky napsána ST
» 20.05.2014 - 17:12
valerie: Aiurytjuel: jitka.svobodova: HANKA: Snažím se hodit smutek za hlavu. Někdy se zkrátka nedaří, pořád nějaký problém, tak to člověka přepadne, jednou tak podruhé jinak. Všechna snaha marná, tak proto. Doufám, že mne to brzy přejde a bude veseleji. Děkuji za komentíky, děvčata.
» 20.05.2014 - 18:54
Ze smutku se takto silně vypsat je jedním ze způsobů, jak mu časem zamávat, nemá to totiž rád... ;-)
ST*
ST*
» 21.05.2014 - 10:05
Krásná básnička, je vidět, žes opravdu tomu dala i čas a nebylo to napsaný ve spěchu...:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Chci Tě mít pro sebe | Následující: Duševní pochody