Neskromná...

Tak prázdné ruce mám
teplo z dlaní uniká
chodidla do kamene vrůstají
uprostřed horského potoka
voda křišťálově průhledná
ledová
mnou protéká
zurčí
bublá
uniká.

Z mlhy hrající housle se snesly
mazlivý smyčec je doprovází
hladí

v les fléten stromy se tvarují
z vrcholů hor zabuší tympány.

A mé ruce a prsty
rozvinou se v kořeny
zarůstající do vlhkého mechu
s kvítky
avšak s pocitem až monstrózního strachu
z nejistot
bytí.

Hledím na své ruce
chladné
i mé srdce
prokřehlá hroutím se
vtisknu zcela do kamene
orchestr lesních velikánů
přijímá mé nesmělé kořeny
rozrůstám se sama v sobě.

Splynu s přírodní nádherností
jsem skála, voda i mech
jsem jehličí i kůra na stromech

probouzím v mízách tep
rozvíjím nové květy
větrem vanu
pro poety

vodopádem prýštím
jsem energie
věků příštích.


.