potkávám

Ozvěny nahá slova z popela
krasy ve své naději
tiše mlčí v naději
když z okna se dívá
rozespalý den v tichu
co rozevře náruč do polibku
co v ozvěnách
mění směr i tvar
jen přesto unaveně šeptá zas
že je to naděje
a spoustu krás
kdo obraz maluje
asi čas
já sobě zamávám
když se jen potkávám.