Sklenka z drakoviště

Svými odlesky krášlíš tmu noci
jsi mi tichou společnicí
sklenko cínem zdobená
z hradebních motivů zní ozvěna
barva vína jak čirá krev
třpytivě vnímá temný zpěv
co z drakoviště vitríny se ozývá.

Jsi tak průhledná, tak křehká
v lehkém opojení chuť sladká
a světlo svíce propůjčí ti krásný jas
bordó odstín vína slušivý to šat
vůně trochu nakyslá je
se špetkou svůdné nostalgie.

V tobě démoni však přebývají
alkoholem nijak nespoutaní
mou mysl vkládají do sklenky
loudí nejtemnější myšlenky
jimiž k podivným veršům mne svádí
k příjemným hříchům navádí.

Slzo vína, ty rudá nevěrnice
poslední jsi zbyla ve skleničce
vidím přízraky, draky a tvory podivné
než v deliriu temnota nastane
točím se a točím
sklenka z ruky mi padá
sklo se tříští
a z cínových hradů
mezi letícími střepy
draci sviští.

.

drakoviště
šatičky

.