MÁJOVÉ ZÁCHVĚVY

Tvá něžná dlaň a teplo mojí kůže,
to spojení je opojné,
jak by mně náhle skolil úžeh.
Že hořet není důstojné?

Po ženském těle bloudí ruka muže,
perličky potu stékají,
vlhká, jak čerstvě orosená růže
zdá se mi báseň o Ráji.

Ze rtů se linou mlčenlivé vzdechy,
uhas tu žízeň prosím hned,
ty umíš podat ztišující léky,
po kapkách, sladké jako med.

Snad jaro vlilo novou mízu do žil,
máj přišel s další proměnou,
do mého klína kvítky slastí vložil,
... spojení muže se ženou.