(Po)sletová...

.

Kouzlo ohně vládne noci,
vzácný, vzrušující pocit...

Kolegyně s metlami
v oblacích se prohání,

mně však není do létání,
jen ztěžka se bráním spaní.

Únavou mi těžknou víčka,
spánek už mě málem hýčká,

když vtom - křídla netopýří,
myšlenky zas hlavou víří...

Páté přes deváté pletu,
vzpomenu na starou tetu,

proč nevolá spolužačka,
pokazila se mi pračka,

slyším "piš!" a nevím komu,
vidím oči, kůru stromu,

co své vrásky neutají,
dávné psaní od Hajaji...

Všechno se mi slévá v duhu,
pod ní, navlečena v kruhu

jako plavec nebem bloudím,
v dětském snu o pomoc loudím.

Poroučím zemdleným pažím,
marně uniknout se snažím,

ta tam dávno moje pýcha...
Bosorka mi na týl dýchá!

Hrůzu mi to nahání...
Je záchrana v přistání?

Zprudka obracím se k zemi,
snad manévr zdaří se mi.

Střemhlavý pád, rána - bože!!
Probouzím se vedle lože!

O sabatu, přátelé,
sletěla jsem z postele...