Zasloužený odpočinek

Poničené věty odhrnul
se svou milou náladou si notoval
po bouřce zvolna dýchal
potěšen, že neprší
začal naslouchat smyčcovému kvartetu
z oblíbeného rozhlasu
renesanční myšlenky se linuly
kombinaci utajených slov a melodií
nechal hrát
nechal ji se smát

tu andělici vedle
neviditelnou 
pečující o nemohoucí
když je potřeba

jemu samotnému postačil pohled
na usychající trávy na loukách i polích
stékaly kapky po hnědavých stéblech

na procházce po dešti přivoněl
k čerstvému květu magnolie
sedl na starou vyhřátou lavičku u chaty
a pomalu usnul, odpočinul

pozdní léto
upadalo pomalu k zapomnění
pavouk pletl sítě
rychleji a rychleji 
spřádal obživu
na dlouhé chladné večery
věděl proč
předvídatelnost příliš dlouho 
nedala na sebe čekat

opona se zatáhla a
vrátka zanechala osudu
na podzim

listy schovaly pod plášť 
sochu starého muže
představení jednoho života
jednoho osudu
navždy skončilo
slunce zapadlo za hory
první vločka spadla na okap
znamení, že andělé soucítí
dávají pokyn 
k upřímné soustrasti

kocour vyskočil na klín
pohlédl na svého pána
nedovedl pochopit
proč už nic není jako dřív

otřel se smutně o dlaň a zamňoukal
se slzou u oka
schoulil se do klubka

vnučce jenž se přitulila
k nehybnému
a rozplakala se
…
té krásné mladé dívce
s rozpuštěnými vlasy
hebkými jak koňské hřívy
bylo líto
že nezaslechla příběhy

pohádky předčítané na dobrou noc
v paměti s věkem zhasínaly
slova z úst co plynula, šuměla
s nádechem blednoucích říček

uvědomila si příliš pozdě
jaký on měl dar
rozdávat radost
vykouzlit úsměv
na dětských rtech

zahlédla pouze 
rakev do hrobu pokládat
s hudbou smutku znít

dnes pociťuje stesk
se svíčkou v ruce
když jde na hřbitov
ztracené životy
vidí blízko sebe, vnímá
velký počet ztrát

pozdrav proto nechala dědovi
pro jemný pocit
položila blízko křížku
šálu i rtěnku na dopise
kdyby přece jen
vrátil se zas zpět