jen si tak mudruju

..prý na nebi se dějí věci nebývalé....a citlivější a vnímavější dušičky to cítí....
Mluvíme, čteme a píšeme o transformacích, o přicházejících energiích.
Přemýšleli jste někdy o tom?
Já v poslední době hodně, ale jelikož nejsem ani astrolog, ani jasnovidka, ale jenom obyčejná ženská, tak mnohé nechápu.
Po všem tom rozmýšlení a usebrání jsem došla k tomu, co vlastně není nic nového.
Ptám se, kam pořád spěcháme, kam se dereme? Jedna moje známá mi nedávno řekla : „Jdu přes mrtvoly.“ A proč vlastně. Oč bude šťastnější, když při tom převálcuje ty, kteří jí stojí v cestě. Život přece není o spěchu, o práci a o termínech.
Důležité je se zastavit.....nebo aspoň zpomalit, nadechnout se a cítit....Polidštění a vcítění by bylo třeba.
Ale na to nikdo nemá čas.Bohužel si málokdo uvědí, co nám uteklo, kolik nádherných momentů jsme prošvihli.
Chápeme ještě vůbec sami sebe? Stávají se z nás shromažďovatelé majetku, věcí, peněz. Kam se poděla láska, soucit, podaná ruka...
Často slyším :“Proč bych měl někomu pomáhat, vždyť mě taky nikdo nepomohl a nikdo mě neučil.“ Ale pomáhal a učil, jen jsme to už zapomněli. Chybí pokora a vděk.
Na penězích a bohatství není nic špatného. Jen je třeba moudře s nimi nakládat.
Vzpomněla jsem si na příběh, který se stal. Velmi úspěšný otec vydělával hodně peněz, postupoval v kariéře. Tím zabezpečil rodinu, aby nestrádala a sám se cítil velmi spokojený, byl důležitý...K čemu je ale dětem otec, který vydělá majlant, ale v době, kdy už není tak žádaný společností a není už tak moc potřebný, najednou zjistí, že své vlastní děti vůbec nezná. Protože prostě na ně neměl čas. A doufá, že ty děti si udělají čas na něho. Ale ony to neudělají, protože je to nenaučil. Naučil je vydělávat peníze a dělat kariéru. A tak mu ty děti zaplatí bydlení v exkluzivním zařízení pro seniory ( a to v tom lepším případě) a myslí si, že to je to nejlepší, co pro něho mohly udělat.
Co na to ten otec....
Já bych nechtěla být na jeho místě, já tedy ne.