Bil jsem pro ni dechem čas

Byla můj Život...

Dívka s tváří Slunce,
jež vychází za úsvitu z Královských Zahrad;
nikam nezapadá - paprskem zlehka pohladí...

Dívka s pohyby Laně,
obratná ve vynalézavosti
a šlépějích slov - ušla svět ve vteřinách...

Dívka se srdcem Rubínu,
zářilo z ní světlo půlnoční romantiky;
bil jsem pro ni dechem čas - abych ji neztratil...

Souzena byla Osudu,
chtěl si ji přivlastnit
a pohltit ve vlnách zapomnění.

Jako by nikdy nebyla,
jako kdyby její Život
byl pouhým klamem smyslů.

Já však vím, že byla;
skutečná víc než je
psáno v nevyřčených přáních...

To mé přání
je a bude stále jediné:

Chci Tě žít...


Byla jsi můj Život
a já byl Tvým Srdcem.

Teď když jsi vychladla jako stroj,
já budu žít za nás oba,
ovšem lépe než Ty to nesvedu...