Jel kolem nás

Jel kolem nás

Jel král kolem nás. Na koních. Se svou paní.
Já na poli stál. Klobouk sňal. Vzal do dlaní.

Ten kůň! A ten muž! Samý lesk. A samý sval.
On zastavil oře. A já přispěchal.

I královna stanula. Tak mladá a krásná.
Úsměv. Modré oči. A v těch očích láska.

„Já klaním se, králi! Nechť země tvá vzkvétá.
Ať říše tvá sílí. Trůn pevný je léta.

Klid potřebný k dílu Tvá vláda mi dává.
Pán náš ti dal sílu. Tak králi buď sláva!“

Král z koně se sklonil..A blíže mne zval.
Pak ruku mi podal. A štěstí mi přál.

„Jsi solí mé země. Jsi v ruce mé sval.
Jen ber, dobrý muži.“ A zlaťák mi dal.

Teď kopyta zvoní. Již spěchají dál.
Dlouho jsem na cestě v úklonu stál.

Vnoučatům vyprávím. O něm a o ní.
A mincí jim zazvoním. Jíž dal mi král.