Houpačka

Někdy mám úsměv dokořán,
jindy se nemám proč smát,
občas je mi opravdu dobře,
pak přijde blbost, a jsem na dně,
jsem jak na houpačce,
nic se mi nechce,
jsou dny, kdy se jen chlámu,
pak po dechu lapám, ža asi zkapu,
jindy přijdou i týdny nudy,
a jen smutním,
chybí mi láska, obejmutí,
někdy zase na to nemám ani pomyšlení,
poslouchám smutný písničky,
píšu si jen tak básničky,
pak zase poslouchám pecky,
protančila bych si kecky,
nahoru a dolů to se mnou lítá,
někdy mi svítá,
jindy zataženo,
šílené mračno,
chvíli utíkám radostí,
pak zakopávám zlostí,
smutním každý den,
kdyby tenhle život byl jenom sen,
jen štípnout a jsem vzhůru,
a začínám znovu,
ale kdyby je jen slovo,
nenahradí to prázdno,
které v sobě mám,
a pomalu umírám,
na cestu bych se dala,
nevím kam, ale asi bych utíkala,
pryč, kdybych tu nikoho neměla,
ani chvíli bych tu nebyla,
je to tak divné,
všechno mi přijde smutné,
pak zase přijde doba,
kdy nepomyslím na tahle slova,
usmívám se, oči mi září,
štěstí se ve mně vaří,
ale stává se to jen někdy,
a to jsem ráda, za takové doby,
kdy mi není do pláče,
a všechno je tak krásné.