Samota

Byla krásná,
avšak jiná.
Nebyla to její vina,
to lidi ji zničili.

Černé vlasy, bílý šat,
slyšela hlasy odevšad.
V duši touhu, v srdci chtíč.
Nenašla však k světu klíč.

Sama byla ve dne, v noci
bez rady a bez pomoci.
Myslela si, že je vina,
byla pouze příliš jiná.

Ztratila svět, pro nějž žila,
nikoho však neranila.

Utíkala radši pryč,
v propasti prý leží klíč.
Čeká teď na jejím kraji,
až ji hlasy zavolají.