Bezejmenný kraj

Prázdno
V hlavě
Na talíři
Na návsi

Nikde stopa
Živé duše
Ani té neživé

Šum lesa
Vítá samotu
Mlýnské kolo
Osaměle se točí
Dokola a monotónně

Měsíc má
Prázdný kruh
Vprostřed tma
Jen po okrajích svítí

Připomíná
Tenký prstýnek
Ze stříbrného světla
Bižuterii od Vietnamců

Prázdný je i hájek
Bydlí tam duch
Údajně sám
Nelehké má žití

Tento kraj
Prázdných úst
Nemá jméno
Je Bezejmenný

Údajně v hodinách
Půlnočních
Krajem kráčí
Žena bez úst

Má popelavou tvář
Pronikavé oči
A smrtící stisk
Komu podá ruku
Ten se nedožije rána

Krajem bezústé ženy
Nese se štěkot
Záhrobních vlků
S rudým bělmem v očích

A hřbitovu se raději
Po setmění
Obloukem vyhněte
Do hrobu vás
Může vtáhnout
Cizí ruka

Nepočítaje ty
Zrezivělé kříže
Na kterých ulpěla
Krev tolika bezvěrců

Ráno našel hrobník
Další tělo
Nabodnuté na
Jeho špici

Strach obchází
Tento kraj beze jména...

A vítr sténá

Nechoď spát...