Z prachu den zas stává

Z prachu den zas stává
jen pták křídly mává
slunce ve zlatě,naděje provází
z moře slov,z moře frází
poslední záblesky těch svítání
poslední andělé krásných setkání
kdo tohle přežije,ráno se rozlije
jen vůbec se nebrání nahým dívkám
v obydlí kde hřích žije,skryje se myšlenkám
kde se stýská a ticho dovolené
ty rána písně rozeznělé
v krajině zas se zeptá?
když zašeptá
ve své vteřině
ta křídla ve své hladině
Kde zase voní káva
A z prachu zase den vstává.