Pancířem..
***
» autorka: isisleo |
*
..pronikají pomalu
slova tiše šeptaná
zakopávají o sny
možná
i o zázraky
dechu rozpálených tváří
učím se je poznávat
našlapují po špičkách
mapují průtrže stmívání
i svítání
k ranní kávě malé políbení
jak ligotavé mámení
neříkal jsi náhodou
že tohle chceš
že víno rozváže ti jazyk
a že mezi světy
žít odznova bys chtěl
nejsem si jistá
když srdce se bojí
a
duše sténá
blízko úst mě nech
*
..pronikají pomalu
slova tiše šeptaná
zakopávají o sny
možná
i o zázraky
dechu rozpálených tváří
učím se je poznávat
našlapují po špičkách
mapují průtrže stmívání
i svítání
k ranní kávě malé políbení
jak ligotavé mámení
neříkal jsi náhodou
že tohle chceš
že víno rozváže ti jazyk
a že mezi světy
žít odznova bys chtěl
nejsem si jistá
když srdce se bojí
a
duše sténá
blízko úst mě nech
*
Tipů: 15
» 16.04.14
» komentářů: 9
» čteno: 721(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.04.2014 - 22:16
Guanti Rosi
Je krásné se dívat a přemýšlet, když ten druhý o tom neví. Krásný běh myšlenek. ST :O)
» 17.04.2014 - 08:22
A já přemýšlím o tom, že se nechci ztrácet, že jsem tak blízko tebe, jak chci být...:-)
» 17.04.2014 - 19:30
krizekkk
Co člověk, to nějaký pancíř. ,) st
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Smáčím cípek duše | Následující: Prasvaté boje