Kamenný stůl

Kamenný stůl stojí
uprostřed polí
sám.
Ten kdo ho tam postavil
by se k němu posadil
dávno v zemi tlí.
Sám.

Mechy plazící se po desce staré tisíc let
čerstvé výhonky obtočené neznámými listy
co vyrašily z podivné směsice plísní
jen šneci okusují

Z výše snáší se podivný pták
křídla barvy popela
šustí v přehoustlé mlze
na stůl dosedá
svými drápy rýhy v mechu vyorá.

Vyzobává ostrým zobákem z mechu hmyz
slimáci prchají
zbývá jen jejich sliz.

Větrem se křik jeho nese
v odpověď zní vlčí vytí
v nedalekém lese.

Stůl již tíhu věků neunese.

Zem se náhle zachvěla
nebe seslalo anděla
těžký stůl zprůhlednil
v oblak se proměnil
a zelené osazení
změnilo se v prach.

Už z něj nemám posvátný strach.



.