Antijarní

Už zase kvetou jabloně
skřivan zešílel a jásá
Hle, básník vsedl na koně
(ó pardon - na Pegasa)
by k obloze se mohl vznést
a verše sypat z výše
jaru a lásce na počest
(jak na tohle jen přišel?)

Slunce zas pálí do oči
ptáci řvou křížem krážem
to pak ti snadno přeskočí
opilý, jak zákon káže,
z vůně šeříku a jasmínů
(joj, vivat alergie!)
Já se snad z toho pominu

Ach, kde je chladný říjen
s mlhami, blátem mazlavým,
co tak pěkně čvachtá v botě?
Toho jara snad se nezbavím
ono - dočista jak kotě -
pořád jen vrní, hrbí hřbet
otírá se mi kol lýtek
Potvoro, mazej... a to hned!
Fuj, cos tu nadělalo kytek!

Však slyš - tu náhle u dveří
mých kdosi dlouze zvoní
že přijdou, už jsem nevěřil
ti, co byli u mě loni
už nesou mi můj bílý šat
s rukávy předlouhými
zas v měkké cele budu spát
a vyhlížet čas zimy