Dvojstín

Kamarádil se
s vlastním Stínem,
byli si blíž,
než přátelé
na život
a na smrt...

Stín mu byl v zádech, neustále,
ovšem když se náš dotyčný
zamiloval do jedné dívky,
oslovil ji a pozval na kafe,
rozhodl se jeho stinný přítel,
že jim nebude dělat třetího.

Trochu na dívku žárlil
a smýšlel plán,
jak se jí zbavit,
pokud možno
nadobro...

Chtěl svého pána
mít jenom pro sebe,
bez toho, aby poslouchal
zamilované řečičky
a přihlížel, jak se dívka
jeho pánovi
oddaně dívá do očí;
jako kdyby pozorovala Stína.

Stín se tedy oddělil
od svého pána,
a tehdy se to stalo,
tehdy ji spatřil...

Stála za dívčinými zády,
krásná štíhlá Stínka
s dlouhými vlasy,
stejně jako měla její paní.

Náš Stín pocítil záchvěv
uvnitř své tmavé podstaty;
zamiloval se...

Když uspěl jeho pán,
proč by nemohl
zkusit štěstí on?

Láska je jako výhra v loterii,
nikdy nevíte, kdy o ni můžete přijít,
rozhodl se proto, že podnikne
stejný krok - osloví tu rajcovní Stínku
a pozve ji na procházku.

Podařilo se,
Stínka se nebránila,
svolila a když se
se Stínem vydali vstříc
"odněkud někam",
Stín ji opatrně vzal za ruku...

Dva Stínové se spojili,
a to jak vlastními stínovými těly,
tak poutem lásky;
od té doby žili spolu
jako Dvojstín.

Jejich pán a paní
byli též věrni své lásce
a zpečetili ji manželstvím...

Jelikož Dvojstín
držel též vážný vztah,
už nikdy se nerozdělili.

A od té doby platí, že:

Ve dvou jde vždy všechno lépe!