Dub jako buk

vůně letmého dotyku
mě šimrá za uchem
prý je to jen o zvyku
šeptá kámen za dubem
který vyhořel až na kost
kdyby aspoň nějakou měl
popel první jakost
odešel za výstřelů z děl
měl slabost pro drama
dub né ten kámen
povídali jsme si do rána
dokud s ním nebyl ámen

on mi říká rudožluté listí
a já na to ach..
vtom spadla větev místní
dodává zetlelý pach

sedím před ním nehybně
i když uvnitř celý hořím
on se větrem prohne bezchybně
já do země nohy bořím

dotýkám se jeho kůry
pak cítím jak se vznítí
teď padá na vše shůry
jak se asi cítí?

když tak letí vzduchem
a pomalu se usadí

tam za mým uchem