Dvojsonet jarního cvrlikání

tam v kraji chladu za přívozem
kde ryby šimrá dolarový prut
a sešlápnutý révy hrozen
váhá zda demi sekt či brut

vítězným již Vesna mává losem
v oranici nerozmrzlých hrud
nesmělým že vykukuje nosem
první sněženkový liliput

skřítek tepla, druh svatého Jiří
šípem mrazu snad již nezamíří
do času bran, klín kam bývá vrážen

rok i cela rohy mají čtyři
v jeskyni, kde spali netopýři
Morana bdí v obklopení stařen
*
tak do vesela vyhrávají braši
strom otřepal se po jekotu dud
šmírák křovím nechtě zaharaší
veršovníků rozepsal se klub

podkov pár, ten bývá čím dál dražší
(jak vyšlápnout si jinak na osud)
dál suchem či povodněmi straší
věštkyně – kachny z rákosových bud

tím mumrajem v semeni život kvasí
v závoji, s ohledem na počasí
přimyká se Vesna vstřícně k tyči

a satyrové, divně plavovlasí
o své právo překotně se hlásí
jen lončák v šoku ani nezakvičí
*