Sbohem světě můj

Zahalily mě hříchy všech mých snů,
Vzpomínky, sliby, promarněných dnů.
Touha po lásce a po věrnosti,
Strach a pocit méněcennosti.

Můj svět však z dálky křičí.
,,Neopouštěj mně, to tě zničí!"
Vždyť já znám city bolestné, v srdci proudící.
Už nechci být trnem ve snech bloudící.

Tvořím cestu do pekel, já to vim.
Smířila jsem se, že to jest osudem mým.
Už nemohu dál, slzy se řinou proudem.
Tak mi to světě promiň, sbohem.