Zas a znova

Špinavý ruce. A ta samota. Starosti okolo vlasů, motají se tam jako malý noční můry. Víru ztrácíš a směješ se těm, co jsou šťastný. Plnej klub, zvětralý pivo a stejně ta samota. Jako v hororovým seriálu, nálada na bodu mrazu. Jazz z protějšího okna a všude je ho plno. V imaginárním světě potkáváš ty skutečný lidi. Neskutečně skutečný. A statečný. Jdou dál. Jen ty tam tak stojíš a nevíš zda se smát nebo brečet. Moc se lituješ! Všechno co jsi udělala bylo špatně. Jaký si to uděláš, takový to máš. Nevolej Boha, neposlechne tě. Stejně jako do teď. Žádnej plamínek naděje. A vlaštovky už dávno vylétly z hnízda. Nechci už lhát, ale co když je to nesprávná cesta? Poběžím vstříc novým zítřkům, ať už jsou jakýkoliv. Seberu tu odvahu z bahna, vdechnu jí život. A poběžím na konec cesty, kde budeš ty. Ne, vlastně JÁ. A zas se donutím padnout na kolena. A když se pokusím vstát, tak znova… Špinavý ruce. Samotný rána. Starosti a noční můry. Víra a posměch? Utápění v alkoholu, jazzu a snech.