Země pod nohoma

Po skle stékala kondenzovaná bouře
jen pár čoklů sem tam v zoufalství vyštěklo
díval jsem se na ni skrze pletence kouře
popel jsem sklepával pod koberec, aby se neřeklo

Mlhavý odraz sebe sama se vznášel
a splýval s prázdnem zmítaným větrem
pohled těch dutých očí jsem snášel
asi jako bych jel sám posledním metrem

Možná v jednom takovém sedím
a jenom jsem se dlouze zamyslel
pak ale tedy vlastně nevím
co je skutečné a co jsem vymyslel

Nikde tu nikoho není
aby mě štípl do oka
ticho člověka mění
ale ne v proroka

nebo snad ano?
a kde to jsem..
co.. co to lano..
..ne..
....ne!..
..kd.. zem!?..

už není