Mateřská láska
Přání k životnímu jubileu
» autorka: HANKA |
Vítám tě na svět
holčičko má
jsi jako sedmikráska
u cesty
sotva rozkvetlá
jsi moje štěstí
radost
a láska
jsi vše
co pro matku jen
dítě znamená.
Čas můj prozářen je
sluncem
najednou
a svět krásnější je
než býval
ať hraješ si
či směješ
pláčeš
nebo zpíváš.
Já přeji si
ty čase neúprosný
zůstaň
chvíli aspoň stát
ať mohu si ty
chvíle
s tebou vychutnat.
Čas neposlechne
na povel
jako voda v potoce
si plyne tiše
dál..
Dnes vychováváš
už své děti sama.
Přeji ti
ať radost
štěstí
láska
nikdy neopouští vás.
holčičko má
jsi jako sedmikráska
u cesty
sotva rozkvetlá
jsi moje štěstí
radost
a láska
jsi vše
co pro matku jen
dítě znamená.
Čas můj prozářen je
sluncem
najednou
a svět krásnější je
než býval
ať hraješ si
či směješ
pláčeš
nebo zpíváš.
Já přeji si
ty čase neúprosný
zůstaň
chvíli aspoň stát
ať mohu si ty
chvíle
s tebou vychutnat.
Čas neposlechne
na povel
jako voda v potoce
si plyne tiše
dál..
Dnes vychováváš
už své děti sama.
Přeji ti
ať radost
štěstí
láska
nikdy neopouští vás.
Tipů: 23
» 18.03.14
» komentářů: 28
» čteno: 856(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.03.2014 - 13:44
vychutnávat je třeba každý krok jejich života - my dvě maličké dětičky a je krásné jak se vyvíjí, jak berou ten
rozoumek ST
rozoumek ST
» 18.03.2014 - 17:42
Guanti Rosi
Tak by měl vypadat věčný koloběh rodičovské lásky. Kéž by se tak daly opravit všechny pořezané obrázky. ST
» 18.03.2014 - 19:00
krizekkk
No jo, letí to, letí, z dětí jsou kmeti a z kmetů děti. :-)
ST
ST
» 18.03.2014 - 19:16
krizekkk
HANKA: Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečností a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkání kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy. Jakub Deml
» 18.03.2014 - 19:55
ten čas letí jako vítr a a nebo černej kůň
z mimina... slečna
máma a lásky tůň...
z mimina... slečna
máma a lásky tůň...
» 18.03.2014 - 20:35
Děkuji.Pravda je, že za vším a hlavně za tím ,co je uhlazené se většinou skrývá něco nekalého...ale absolutně se to nemůže týkat mateřské lásky..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Balada o nenarozeném.. | Následující: Muž a žena.