Až bude po všem

Když nepotlačím
v sobě chlad
a neutiším
tu nekonečnou bouři
v sobě
mám pocit
že po vzpomínkách
stále budu mít
hlad
a mé rty
zakousnout se do nich
marně touží
má síla vzduchem
nenávratně bloudí
a stále hledá si svůj cíl
...
Zůstaň tu
snad jen o chvilku dýl
a chvilku postůj při okraji
a jen trošku ze svých
dej mi sil
a podpoř tu část
co se tak moc
bojí
...
Až bude po všem
rány se jistě
zhojí
...