PÍSEŇ ZAMILOVANÉHO KNĚZE

Adventem denně usedá
do první z osmi ovčích řad.
V uších zní hříšná koleda:
"Tenhle beránek je vhodný kandidát!"
Jedna z těch mála čistých ryb,
topená vzácnou svatozáří,
bez tebe musí mi být líp!
Nechoď mi sem, krásko, ku oltáři!

Šuškání z lavic přehluší
rytmický klapot strohých bot.
Dík Bohu nikdo netuší,
že se pozměnil mi v mozku lásky kód.
Nezměrnou silou démona
pálí mne oči z rajské záře.
Před tebou zbožná úklona,
ale nestůj mi tu, krásko, u oltáře!

Zvířena vprostřed betlému
jakoby krátce ožila,
když se tetelil oblak parfému -
ta clona, jež mi vjemy křivila.
Škrcený uzdou příslibu,
piluju růžky pleticháře.
Tahaje v křeči za albu,
prosím: "Jdi mi, krásko, od oltáře!"

Trápíš mě tu sprškou synonym,
jež zapálí chladné tváře.
S náručí plnou tebe vím,
že půjdem´ ruku v ruce od oltáře.