V prostoru

Píšu jen tak do prostoru
nečekám na odpověď
neblikne na monitoru
splín svědí jako sněť

Rozpadnou se v prachu času
všechny tyhle věty
potichu a bez halasu
jak ze stromů květy

Čmárám prstem do mraků
podobiznu smutku
je to herec ve fraku
co v rukách vede loutku

Provázky se napínají
ona chodí , skáče
před publikem neutají
oči rudé z pláče

Kradu krásno vzpomínkám
vykrádám sám sebe
utíkám a není kam
všude cítím jenom tebe

Jsi rozpuštěná v prostoru
v každém novém dni
a já přesto nemohu
na rty už tě políbit

Stěžuji si do prázdnoty
kde ozvěna vymizela
dali lásce špatné noty
sotva hlesla , oněměla

V ponurém tom prázdném tichu
bez naděje na obzoru
víno liju do kalichu
ty ztracená jsi ...v prostoru