Štvanice

Jsem na útěku, s děsem
prchám houštím, trávou, lesem
a nemůžu se zastavit,
stále nemám kde se skrýt,
lízajíc utžené rány
utíkám před lidskými hyenami,
za nocí dlouhých bezesných,
slýchám jejich krutý smích,
jsou mi v patách, zuby cení
a pasou se na mém utrpení,
už tuším, že se nezachráním,
jejich zášti se neubráním,
jsou blízko, slyším jejich řev,
ty bestie chtějí moji krev
a až mě uštvou, roztrhají,
pak další oběť vyhledají.