Zvon

Tóny čistými
jak voda v studánkách
jakými křídlo drahé hrá
po dlouhé věky
měřil čas
by věděli lidé
kdy z pole jít
kdy večer rozestlat
kdy v kostele
se pomodlit -
na pouti poslední
všem zazpíval
ať byl to sedlák
či jen kmán
ať mladý byl
či stár -
křičel zmatený
když nad ránem
tři stavení
velká voda vzala
když o žních
obec vyhořela
a zvesela zvonil
když robotu pochoval
když ve Vídni
nový narodil se král -
a když kovářovic děti
utopily se
to srdce přesmutně mu bilo
že smutněji už nemůže -
a bylo mu úzko
když ve čtrnáctém roce
- po svaté Anně -
všechny muže z obce
do války císař povolal
na cestu kluzkou
provázel je
a pak za ně zvonil
když do hrobů je kladli
o hoře dělil se
s jich matkami, vdovami
a milenkami -
a zpíval nové republice
dívkám v krojích
až koně s chocholy
plašili se -
a tehdá v březnu
vztekem zmítal se
křičel i plakal
až věž se třásla
o pomoc prosil
v té nekonečné noci
- však nikde spása -
a pak přišla
svoboda milená
a tu zpíval pln radosti
uče se od Glenna Millera
až zachvělo se trámoví
- vítal nový svět
věřil v naději -

teď jen občas cinkneš si
zlehýnka jen
za soumraku
ty brachu
litěný...