Rozpustilá
Střípky vzpomínek
» autorka: HANKA |
Tuhle jsem vám ještě neříkala.
Když jsem byla malá,
na nádraží
bydleli jsme.
Táta byl
přednostou stanice.
Výhodu to mělo
velkou,
vláčky viděli jsme
z okna světnice.
Jednou se však
přihodilo,
že vlak zrovna přijel
a když lidi vystoupili,
odjet zase
musel.
Ale ouha!
Táta neměl
tu zelenou
plácačku!
Vláček čekal,
čekal dál,
zatím,
co můj malý bráška,
někde v koutě
si s ní hrál.
Potom přinesl ji
sám,
tátovi ji dal!
Vláček mohl zase odjet
o stanici
dál..
Pak mu táta
taky dal!
Když jsem byla malá,
na nádraží
bydleli jsme.
Táta byl
přednostou stanice.
Výhodu to mělo
velkou,
vláčky viděli jsme
z okna světnice.
Jednou se však
přihodilo,
že vlak zrovna přijel
a když lidi vystoupili,
odjet zase
musel.
Ale ouha!
Táta neměl
tu zelenou
plácačku!
Vláček čekal,
čekal dál,
zatím,
co můj malý bráška,
někde v koutě
si s ní hrál.
Potom přinesl ji
sám,
tátovi ji dal!
Vláček mohl zase odjet
o stanici
dál..
Pak mu táta
taky dal!
Tipů: 19
» 15.02.14
» komentářů: 26
» čteno: 844(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 15.02.2014 - 18:12
krizekkk
:)
» 15.02.2014 - 20:04
Guanti Rosi
Rozpustilá vzpomínka a vlastně se nic tak hrozného nestalo. Aspoň se mohli cestující před odjezdem trochu protáhnout. Horší by byla srážka vlaků. ST :O)
» 15.02.2014 - 20:23
Guanti Rosi: Děkuji. Milá a úsměvná poznámka.Dnes už jsou jen automaty.Klidný večer.:-))
» 15.02.2014 - 22:41
michael
Hezká vzpomínka
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Moje ruce | Následující: Dopis pro Tebe