v krajině neplašených ptáků...

prohlížím si
velké ptačí stěhování
kde asi mají mezipřistání?
možná tam
kde je malý úhor
na lesním okraji
vskutku nemýlím se
právě tam odpočívají letci drobní
jako když pekařky máku na těsto nasypají

podíval jsem se pozorněji
vzlétlo několik doupňáků
a jednoho okamžitě roztrhal jestřáb
vznesla se káně
a hned ji pronásleduje krkavec
ve vzduchu se potkali dva z jeřábů
a letěli dál v páru
na tu dálku se dá zahlédnout i straka
tenká jako zápalka
sedí na bříze s hlávkou skloněnou
a ocasem nahoru
to je znamení
živočišného neštěstí…

neštěstí je však přechodnou okolností
končí buď smrtí
nebo měří hloubku života
na jedné z etap cesty ke štěstí

jdu dál a kousek odtud
je říční tůň
stíní ji zasmušilý jalovcový keř
opleten kokoticí a hrachorem

její hlubina
je dobře maskovaná
a občas ji zčeří blyštivý skřivan
lancelot horských vod
lipan
bijec ověnčen jizvami
jako veterán z válečných vřav
a já namísto lovu
zasalutoval jedním prstem
na znamení respektu
jako tenkrát když jsem byl klukem

v každém z nás
přežívají instinkty divošské
jedno však je jisté
lov je nerozlučně spjat s dětstvím
to okouzlení prvním setkáním
s přírodním nespoutancem

dávno už nelovím
a když o tom dnes přemýšlím
mám v sobě určitý rozpor
pak ale náhle
v záblesku zeleného světla
nad brusinkovou roklí
při pohledu na tetřívka
najednou pochopím
stal jsem se svobodným člověkem…