sirény struny zvony

 

chodím líněji než dřív
jinak teď krájím čas
když není s kým se dělit

nejvíc bolí krása

rezonuje
uvnitř prázdna

po tobě





vždycky se rozezní
všechny najednou
jako když ještě žily
pod hladinou
ve mně
poplach za tebe

na každém kroku

proplétají se brnkají
už jen po paměti
vedou zvukoprázdnem
ode mne ke mně
a stýská se jim
po kobylce a kolíčkách

splašily se odlétly

i ty co bývaly utopené
brzy zase poletí

a bude líp