Napsal Otmar Chvalina a s jeho laskavým svolením dávám dál:-)

Jak se rodí básník

Básník se rodí z čisté lásky. Doložíme to příkladem. Byly učiněny pokusy vypěstovat básníka ze zkumavky, tak říkajíc z konzervy. Básník se sice narodil, ale konzervativní. Tedy pro naši dobu neupotřebitelný. Proto z čisté lásky. - Ale to zdaleka nestačí. Aby se narodil básník, musí se sejít dva chytří lidé. Žádný z nich nemůže být hlupec, tupec, blbec. V takovém případě se básník nenarodí. - A tito dva chytří lidé musí dát hlavy dohromady a musí volat: "My chceme básníka! My chceme básníka!"

Tak vznikne počin a první stadium. - Co pozorujeme: Najednou se objeví puleček. Roste a kope. - Potom je z něho pulec. Roste a kope. - Z pulce je žabáček. Roste a kope. - Z žabáčka je žabák, roste a kope, až se vykope na tento svět.

A je zde stadium druhé, které je naprosto odlišné od stadia prvního. Z žabáka je mazlíček, smolíček, pacholíček, nakonec odvozeno od slova pacholíček s prominutím pořádný pacholek. - Rozdíl je v kopání! Zatímco ve stadiu prvním kopal on, nyní do něho kopou ostatní. Zde je nutno dbát, aby rostl rovně. Je-li nakopnut a vychýlen, musí se rovnat. Je-li nakopnut a pomýlen, musí se rovnat. A tak básník roste, pozoruje, medituje, nasává, vstřebává - ostatní do něho vytrvale kopou. - Při jednom takovém nešetrném, naprosto nečekaném nakopnutí se v něm cosi pohne, se v něm cosi zlomí. Od toho momentu začíná psát verše.

A je zde stadium třetí.

Spravedlnost má zakryté oči. - Básník nosí černé brýle!

Z toho - milé pokolení - naučení plyne:

"Potkáte-li v přírodě či na chodníku muže s tmavými brýlemi, jenž kráčí majestátným krokem - občas se zastaví, něco si poznačí, promlouvá si nahlas - projděte kolem něho s kloboukem smeknutým, neb poznali jste toho, kdo má co říct ku svědomí lidstva."


Amen!