Hrabství Orwull

Zaklepal hlasem
na chvějící se dvířka
z šedé pavučiny.

Následovala
Ozvěna kroků
osmi nohou
v taktu na dvojticho.

Byl přítomen
v hrabství Orwull,
v doprovodu strachu.

Pavouci se železnými končetinami,
zvláště ti staří a uctívaní,
právě tito s těmito protézami,
ho obklíčili v dokonalém kruhu.

Roztřeseným hlasem
položil důraz
na své poselství.

Pavouci důraz zkoumali
a mrkali na drát,
který Vůdce za lid
přinesl s sebou.

Byl to drát
ze slunečního paprsku,
hřál zlatem
a připomínal
tvarem pavoučí nohu.

Orwullovští pavouci
poklekli a v osmihlasech
si vyžádali posvátné Ticho.

Modlili se a přijali tento lidský dar.

Poselstvím lidu
bylo Světlo,
které symbolizoval
tento zlatý artefakt.

Orwullovští osminožci
přijali Světlo a teplo
a na oplátku
Lidu darovali Tmu
ze svých chlupatých zad.

Tak byla učiněna Dohoda,
že se pavouci i lidé
mohou dělit o
Světlo a Tmu
společným úsilím,
aniž by to narušilo
Rovnováhu mezi
jejich existencí...

Vůdce za lid
strach opustil,
dal mu volný pohyb.

Od té doby nám pavouci přinášejí štěstí,
alespoň se to tak říká,
a protože my jsme jim přinesli
Světlo s teplem,
spíme v pavoučí tmě,
která nás příjemně přikrývá
sněním a spánkem,
jež nás dělá
v nočních hodinách nečinné.