Setkání

Slova plynou tiše
v sametovém blues
nejsou pouhým klišé
roztomilých múz

zatřpytí se na rtech
jako vločky na sněhu
než rozpustí je dech
do něžného úsměvu

vlasy které vánek
učesal ji nedbale
neměl žádný plánek
tak střapatá je nadále

rozdal jejich vůni
rozptýlil ji místnosti
jak jen on to umí
smysly krásnem pohostit

očima se smála
rozpustilou upřímností
něha v nich zaplála
ve mně zbylo po nich cosi

takové to sametovo
které krásně hřeje
kde zbytečné je slovo
kde se duše směje

jenom krátké setkání
pouhý v čase střípek
život však je utkaný
právě z těchto nitek