Paměť .
...
» autor: kavec |
***
Černý bolehlav stéká
po skle sklenice nového rána
jako rmut prstů
co nehladí více
taje tvého nahého těla
obliny a křivky hladiny
co se bouří pod mými prsty
jako bezejmenný oceán
jako mnich pronikající do tajů modlitby
v údolích ve kterých sněží
nekonečné bouře tvých odmítání
když kladeš svou nahotu
do dlaní úsvitu ...
co přichází aby tě zhmotnil
v podobě
ženy kterou si ukládám
do duše ...
***
Černý bolehlav stéká
po skle sklenice nového rána
jako rmut prstů
co nehladí více
taje tvého nahého těla
obliny a křivky hladiny
co se bouří pod mými prsty
jako bezejmenný oceán
jako mnich pronikající do tajů modlitby
v údolích ve kterých sněží
nekonečné bouře tvých odmítání
když kladeš svou nahotu
do dlaní úsvitu ...
co přichází aby tě zhmotnil
v podobě
ženy kterou si ukládám
do duše ...
***
Tipů: 23
» 23.01.14
» komentářů: 13
» čteno: 678(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.01.2014 - 19:14
krizekkk
Jemně, jako když žena přikládá číši ke rtům... ST
» 24.01.2014 - 01:01
Guanti Rosi
Není co dodat. ST :O)
» 25.01.2014 - 22:08
hebkost lidí co v nás jsou... navždy, říkám proto, že věřím pocitu navždy i tomu napořád... :-) krásná... jsi tak jemnej uvnitř...
» 26.01.2014 - 15:45
ST. Krásné....nekonečné bouře tvých odmítání...třeba jednou skončí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Čistota ... | Následující: Pocit ...