Viola

Viola

V Brně je velká sláva
Svatba to královská.
To Viola se vdává.
Již vedou ženicha.

Král Václav se dnes žení
Jen šestnáct je mu let.
Je mladý, silný, krásný.
Nevěsta jako květ.

Ty, Violo jsi chudá
Jsi dcerou vévody.
Václav, snad zamilován.
Chce vzdát se svobody.

Chce Violu a Krakov.
A neví, co chce víc
Krakov má cenu velkou
Však ty jsi z Nemanic.

A tak se svatba koná
Lidí je plný chrám.
A ty jsi paní vdaná.
A Václav je tvůj pán.

Jste šťastní, že jste spolu
A děti chcete mít.
Jíst u jednoho stolu
A z číše lásky pít.

Jít světem ruku v ruce
A při sobě vždy stát.
Ať mráz. Ať svítí Slunce.
Svojí láskou se hřát.

Rok nato ruka krutá
Na krále tasí zbraň
A jeho srdce puká.
Tak osiří tvá dlaň.

Kde deset let jsi žila?
Snad za zdmi kláštera?
Kdyžs v Praze sama zbyla.
Po smrti manžela.

Za Petra jsi se vdala
Děti jsi neměla
Mladá a utrápená.
Za rok jsi zemřela.