Nelogické hry

Znám spoustu her,
co když jsem dítě byla,
hrála, hrála, hrála jsem,
a smutek necítila.
Teď hraji hry s tebou,
a smutek cítím stále.
Večer ťukáš na dveře,
a já povím: „Heslo!“
místo tvého „Dále!“
Ach, pro pána krále!
Ty prohráváš!
A co jen dál?
Cítím tvůj tep zrychlený,
pulzující stále.
Ach, pro pána krále!
„Ty si pohráváš!“
říkáš mi vzteky bez sebe.
Avšak ta hra, miláčku,
jde hrát už i bez tebe.
Nelogické hry,
jejichž jsem hlavní rozehrávač,
přiměly mne zvítězit.
A ty letíš do nebe.