Konečná

Milovaný, kolikrát se ještě zklameme sami v sobě navzájem dusíce své představy v dýmu minulosti?

Touha je rozhodující.

Pohledy se míjejí, jako bychom se neznali ani náznakem vteřiny. Vše mizí v nenávratnu vzpomínek na dobu, kdy jsme byli proklatci, však dokonale sví.

Nezkusit znamená zničit svou touhu.

Emoce se ztrácí každým úsměvem v dálce blízkosti věnované mrtvému příběhu.

Konečná. Vystupovat. Přehlédnout směr jízdy a vykročit vzad.

Znova a znova ztrácíme smysl.

Skutky jsou upřímnější než slova, jež byla tolikrát vyřčena mezi řádky.

Prázdno a nahé siluety v bouři halí se do nicoty vlastních sil bez povšimnutí tohohle zkaženého světa.

Naděje přestala doufat.

Umírat nebolí, pojďme zemřít spolu v čase ztracených duší.

Dávno jsme zapomněli, jak cítit lásku - neměj z toho strach, obavy jsou stav mysli.

Pojďme.. Vydejme se znova zpět do tmy našich marností.

Kéž by z nebe pršelo světlo.