Návrat Osamělého Cestovatele

Vracím se za tmy,
když vidím,
bosé nohy mě pálí,
na cestě prach, štěrk,
klid osamělosti mysli,
vyšel jsem tam, kde nemá začátek,
tato cesta,
byla jedna jediná se jménem,
ze sta,
to jméno nejde psát do básní,
bylo totiž moje vlastní.

Alternativní konec s pointou:

Vracím se za dne,
nikdo mě nevidí,
já, pes, hůl,
zpátky k domovu,
na rozcestí tvarů
a myšlenek
o cestě snadné.