králové

zchřadlým městem spěchají
bolesti oděné v roucha kněží
tak čas od času odletá
/zvolna
a královské cesty - běží

stoleté oči věžních hodin
shlíží na nelásky věků
karamelky bez obleků
ve sprostém světle samoty

klečím před kostelem
ve strachu z vlastního svědomí
nevkročím dovnitř
a rouhám se tvému jménu

ladně
když píši slova nevyřčená

s ostrými jazyky kolem
jak hlídaný staropražský golem
na pokraji rozpadu

a hlína v hlínu obrácená
zas slyší slova nevyřčená
slova něhy

kol a kol břehů měst
zlatosvatých
neskloněných
králů cest