Píseň fabrického svačináře

Fabrikou za časů bolševika
já potácel se celkem v pohodě,
papalášům kahánek že bliká
slýchával jsem občas v hospodě

Poprvé jsem jistou zachyt zprávu,
před kostelem vedla se ta řeč,
jak Prahou šla parta kamarádů
na ÚV že chytá z toho křeč

Poprvé jsem s véčkem zvedal ruce
zvonil klíčem, inu jaký div
i mě hladil samet revoluce
první v letech dosud co jsem živ

Historie otvírá mi oči
uvázán jak byl jsem na řetěz,
v hospodě sedávám do půlnoci
poprvé s obsluhou hore bez

Zvolna jak se budím do střízliva
chlapi radí makej a drž pant
odevšad se velkej bratr dívá
dřív byl soudruh, teď je fabrikant

Z Ameriky, dovídám se z novin,
přišla krize, kráčí Evropou,
povětšině nevšímám si konin
teď poprvé to smrdí potopou

Ztuhlé rysy, jdu si pro padáka
podnikatel za vodou je kdes,
byl jsi dříč, či ten kterej se fláká
dlažby tvrdost prvně poznáš dnes

Poprvé ve frotě před pracákem,
samet není hebkej od spoda,
něco, zdá se, ujelo tu vlakem
zůstal kostel a ta hospoda

Klášter v ruině, snad budu mít kliku
plány jsou, by hospic z něho byl
nárok vznesl konvent Křižovníků
tam poprvé požádám o azyl
*