Bláhová svoboda dravců

Na té židli jsi tenkrát seděl, třebaže zela věčně prázdnotou
A v podkroví horské chaty jsi byl rovněž přítomen
Ale nechtěl jsem být uloven rybářem, lhostejno zda kapr, či okoun
Chtěl jsem být orlí osobností a jen tak kroužit nad domem

I zalíbilo se mi ve světě svobodných dravců a byl bych žral i mršiny
Jak snadné je zmocnit se slabého, zavřít oči a opojně trhat
A žádný odpor, výčitky, ba ani hrozby: Zodpovídat se budeš za své činy...
Jen tichý pláč matky, jejíž syn na svém bláznovství tak pyšně trvá

Co ještě můžu. Vykonat pouť? Rozložit rouno? Zapřít tě potřetí, po tisící?
Jenže kohoutí kokrhání mé srdce již neslyší
Snad jen kazatelovy fráze určené pro diváky vesměs platící
„Slyšte lidé...Ve svých nitrech objevujte Boží říši"

I objevil jsem komnatu zapáchající splašky a levným vínem
Ale, nalezl tam i vůni dřeva z podkroví horské chaty
Ba i tu židli, na níž sedával otec po pravici se synem
Avšak nebyla tam naděje a nebyl jsi tam ani Ty