hesperis tristis...

šalvějový pažit zfialověl
v něm září ouška trojbarevná
z divokých macešek
trikolóra violová
já však náruživě šplhám
k horskému sedlu
ukrýt se do koutku
před ochranou řezavých větrů

skalní štěrbiny
se proměnily ve vázu
s bělostnou kyticí
písečnice velkokvěté
když tu náhle
z kousku drnu
na mne zírá
vzácné stvoření
nevšedního půvabu
a mě napadlo
kdykoli se octnu
v její blízkosti
proč není barvou dne
tahle rudohnědá večernice

ležím na vyhřáté skále
a poddávám se
té barokní scenérii
se sborem čmeláků
flétnovým sólem žluvy
v salónním šatě
a orchestrálním křovím budníčků
ukrytých pod pýřitými duby

tomuhle říkám nehledání
Proustova ztraceného času
který utrácíme v blasfémii doby