paradoxně...

nepatrně osvětlená země
vypadá tak rozervaně
a melodramaticky
jako všednost
v Dostojevského románech

mraky mají výraz kupikuly
špinavého prádla
mrholí průsvitný déšť
co se dá snadno splést
s těžkým případem
ježibabích spalniček
a když se k tomu přidá
ještě štiplavý vítr
připadáte si v čínské restauraci
kde je šero a průvan
číšníci jsou nevrlí
nudle rozvařené
stěny nějak moc fialové
a v každém koláčku
je protikladné haiku

přes horu přeletěla sova
ze Zločinu a trestu
a zamířila k trafice
aby přeletěla zrakem novinové články
ve snaze najít gramotného hlodavce
a zdali je někdo
komu je s hůůůry dáno

někdy jsou věci
které nejvíce upoutávají naši pozornost
tím co nám dovoluje to největší soukromí

pravděpodobně ze stejného důvodu
skončili všichni tučňáci na jižním pólu

pak jsem si uvědomil
že mě pozoruje

její pohled prošel skrz mne
jako bobří zuby
skrz kmínek papírové břízy
šetřete si dech příteli
/její hlas neměl kvádro/
takže můj úsměv skonal
smrtí nervózní veverky

byla příliš bohatá na to
aby z ní bylo možné zachytit víc
než tušení její atmosféry
v tom zimničném odpoledni
prozářeném sluncem

krása jednoduchosti
tkví ve složitosti
kterou přitahuje
zrovna tak jako vy Šibui
jste moucha i pavouk
paprsek slunce i ruka tornáda
dezertní lžička
i kudla stahovače zvířat
v první chvíli
mám chuť vás chránit
v té druhé si přeji
aby jste chránila vy mne

víte pane málokdo vidí to
že mám také svou síť
kdy namísto oslavy krásy složitosti
a sentimentálního rozplývání
nejsem milá ani benevolentní

chápu
vlastníte jakousi trpkou pachuť
díky ní však vaše čistota
chutná tím sladčeji

to si ale protiřečíte...

samozřejmě
vždy si protiřečím
to ale neznamená
že ničemu nevěřím…