Ztracený člověk

Udělals velkou chybu kdysi
a teď nikdo už tě nemá rád
žít bys chtěl jako jiní
ale odvrhnul tě vlastní stát,

dal by sis flašku šnapsu
a máš chuť na pěknou ženskou
ale máš jenom prázdnou kapsu
tys přece ztratil všecko, všecko,

to první co ti tenkrát vzali
byl ten tvůj milovanej auťák
a potom i dům zmizel v dáli
a pak vyhasla v tvé ženě láska,

najednou odešla - jen s báglem
šla plačící sama vlhkou tmou
a ty sis v rozrušení náhlém
přivodil chůzi malátnou,

zbyl ti spacák a doklady
a taky pár věcí na sebe
knížka cos dostal od táty
a vyhlídky vůbec ne veselé,

teď máš bejvák pod mostem
jíš řídkou polívku od charity
večer se s tebou kývá zem
líbáš medailón v dlani skrytý,

noc zase nechystá se skončit
sny nebudou se žádné zdát
do tmy hledět budou vlhké oči
k ránu obejme tě chlad,

uměls namalovat obraz krásný
snad postavit i pevný hrad
a taky přenádherně hladit
a lichotkami ženy mást,

ale udělals hochu jednou chybu
a tak už nesmíš s lidmi žít
tak tedy sedíš sám a v tichu
nejseš člověk, seš jen stín,

a tak ty co leccos znáš a umíš
opravit gramofón i napsat rým
nyní sedíš na špinavé studni
a chystáš se z ní dekl odklopit,

uměls tančit doprava i doleva
a ženám ses tuze líbil
teď víš že jarní obleva
už nepotká tě patřit bude jiným...