montaña...
je hlas moře a hlas hor...oba jsou mocné...
» autor: enigman |
mne o vlas okouzlují ty zubaté...
když se na ně dívám
mívám pocit
že se nedají pochopit
nesvázané člověkem
a přesto živé
inteligentní
moře zdá se působí živěji
se svým ševelením
nočními šepoty
ranním tvrzením
tlumených rozhovorů
co bez varování můžou přejít
do bušení příboje a řevu větrů
buď zklidňuje nebo děsí
asi jako život s jiným člověkem
hory však také mluvit umí
traviny syčí
do rytmu horského vanu
jedle i borovice těžce šeptají
chvějí se a vzdychají
když se vítr spouští
trychtýřem ledovcového údolí
světlo je nahoře jiné
ostřejší
provádí pointilistická kouzla
v jednu chvíli jsou štíty jako křišťál
ostré a smělé jako ostří nože
a vzápětí vrství odstíny
do jemných motivů
s měkkostí japonského akvarelu
zkusil jste na nějakou vylézt?
otázala se dívka s úsměvem
nezaměnitelná
se silným dojmem ženy
který z ní vyzařoval
víte drahá Čomo Lori
pár jsem jich zdolal
ale na některé se neleze
jsou příliš vzácné
daleko a nebezpečné
navíc když něco dobudete
ztrácí to auru posvátnosti
vás jsem hledal celá staletí
bych mohl spočinout
ve vašem stínu
a proč?
protože jste
a já vám chci naslouchat
myslíte abych vám pověděla
jak si vážit života
nespěchat
občas zastavit a přivonět?
to zrovna ne
chci naslouchat zvukům vašeho světa
těm které zní
těm co obsahují složitost a krásu...
když se na ně dívám
mívám pocit
že se nedají pochopit
nesvázané člověkem
a přesto živé
inteligentní
moře zdá se působí živěji
se svým ševelením
nočními šepoty
ranním tvrzením
tlumených rozhovorů
co bez varování můžou přejít
do bušení příboje a řevu větrů
buď zklidňuje nebo děsí
asi jako život s jiným člověkem
hory však také mluvit umí
traviny syčí
do rytmu horského vanu
jedle i borovice těžce šeptají
chvějí se a vzdychají
když se vítr spouští
trychtýřem ledovcového údolí
světlo je nahoře jiné
ostřejší
provádí pointilistická kouzla
v jednu chvíli jsou štíty jako křišťál
ostré a smělé jako ostří nože
a vzápětí vrství odstíny
do jemných motivů
s měkkostí japonského akvarelu
zkusil jste na nějakou vylézt?
otázala se dívka s úsměvem
nezaměnitelná
se silným dojmem ženy
který z ní vyzařoval
víte drahá Čomo Lori
pár jsem jich zdolal
ale na některé se neleze
jsou příliš vzácné
daleko a nebezpečné
navíc když něco dobudete
ztrácí to auru posvátnosti
vás jsem hledal celá staletí
bych mohl spočinout
ve vašem stínu
a proč?
protože jste
a já vám chci naslouchat
myslíte abych vám pověděla
jak si vážit života
nespěchat
občas zastavit a přivonět?
to zrovna ne
chci naslouchat zvukům vašeho světa
těm které zní
těm co obsahují složitost a krásu...
Tipů: 20
» 18.12.13
» komentářů: 11
» čteno: 608(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.12.2013 - 18:16
Guanti Rosi
Hory a moře. Krása. Vcítění se do magie úžasných entit. ST
» 18.12.2013 - 19:37
krizekkk
Souhlas s komentujícími nade mnou. ST
» 18.12.2013 - 22:45
moře - jezdila jsem tam jako malá, ale pamatuju si krásnýho sošného delfína, zmrzlinu, černou mámu a tátu a sebe bílou s hadrem na hlavě sedící na záchodě :-)) - jako velká, když jsem ho viděla, tak jsem křičela ahooj moře a říkala jsem mu jak velký je... miluju bosé procházky po opuštěných plážích ráno a večer, přes den ho nenavštěvuji:-)směju se tomu jak moje zlatá holka čekala na břehu a snažila se zachraňovat ty, co se koupou nebo mě, usmívám se nad závody s ní v plavání, který jsem nikdy nevyhrála... miluju ranní hory, jejich vůni a okázalost... nadávám kopcům, který zdolávám a směju se běžení či sjíždění dolů po zadku... jak je někde tráva a někde se kouluješ... vzpomínám na to, když mi kluci nosili krosnu ,aby se mi lezlo líp, spaní v noci a strach z medvěda, jak jsem všechny vzbudila a vystrašila... jízdy stopem a poznávání nových lidí, který se ti usadí pod kůží...procházky s kamarádkou - posezení u naší chaloupky, která nikdy nebude naše, rána v posteli s melounem... všechno tak zní, voní...
» 18.12.2013 - 23:34
Zubaté pohoří, moře bušící
modravé světlo, duše toužící...
Svět hned zkrásní při tvé básni, ST
modravé světlo, duše toužící...
Svět hned zkrásní při tvé básni, ST
» 19.12.2013 - 07:48
není nutné
bychom k moři
lán světa ušli
stačí doma mít
šroubovitou mušli
bychom k moři
lán světa ušli
stačí doma mít
šroubovitou mušli
» 19.12.2013 - 07:55
Ve mně obecně hory vzbuzují obdiv a jakousi nedosažitelnost vrcholů..a taky pocit snažení (protože se musí nahoru) :) Moře na mě dýchá pohodou a uvolněním - takový vlastně opak. Oboje ale tááák fascinující.
ST**
ST**
» 19.12.2013 - 11:38
zenge: zelená víla: vavaoko: René Vulkán: Lilith: krizekkk: Kapka: Guanti Rosi: E.T.Jane: Ardina:
senkjů píples
senkjů píples
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: 13 měsíc... | Následující: spěšná...