pod zimníkem...

husté mrazivé lesy
se honosí mechovými kníry
a tiše tepají starodávnou vitalitou
co vyvrací všechna přesvědčení

cesty jsou zalité bílým inkoustem
připravené na malování
a chlad co se snáší
má stejné účinky
jako osvěžující dech světlušky

občas vykopnu k nebi
mosazný gejzír listí
bez toho aniž bych se obával
že dostanu pokutu
za porušení pravidel dospělosti

kdosi polepil zeď
reklamou na cigarety
a já si nevím proč vybavil
jak mě ve škole učili
že věčnost je setrvání
přítomného času
čemuž však nikdo nerozumí
o nic víc
než termínu pro označení
prostorové nekonečnosti

zapálil jsem si
a koutkem oka zahlédl pohyb

jestli chcete zbavím vás pochyb
pravila dívka vysoce křehká
ale pohledem by přeřízla
kmen posvátné lípy
bláznivě básnická ústa
připravená sát z ptačích letů krásy
a její chůze měla v sobě
buď jakousi půvabnou neohrabanost
nebo první příznaky extází

četl jste někdy Poly-Olbion?

Prý existuje bod v prostoru
co zahrnuje všechny ostatní body
viditelný ze všech zorných úhlů

ještě jej nikdo nespatřil
avšak kdo k němu přitiskne ucho
uslyší plno vesmírného šumu

multum in parvo
mnoho v málu