Rhesus faktor -

 

..


alfa


Chybíš mi. Tečka? Vykřičník? V hlavě tichý křik den co den. Noc co noc opřená jen o bezmoc. V mysli hledám bod zlomu, odkud už nešlo vrátit se. Vrátit nic. Domů.

Kdy zmizel obsah a zůstal nepoužitelný obal bez možnosti recyklace? Nic nejde vracet jako prázdné láhve. Kdy braní převážilo dávání, rovnováha se zhroutila sama v sobě a nic už nešlo zachránit?

Myslí mi bloudí spousty mužů a žen a otevřené dveře se zavírají, zatímco se otevírají jiné. Jinde, kam nechci ani dohlédnout
Také jsou tam zvířata a démoni. Je to ztracený svět, co bolí v každém koutě mého já, kam se kutálí při otřesech, co způsobují kroky. Tvoje kroky ve vojenských botách. Jdou dál.
Je to noční můra, co nekončí svítáním. Je to plíseň bez ambicí stát se lahodným sýrem. Ztratila jsem sama sebe v obrovském labyrintu a už se nikdy nemůžu najít. Nikdo mě už nikdy nenajde a zapustím tam kořeny. Porostu a budu košatět a když se pak rozhlédnu, z výšky, ty stěny, co mě dřív věznily, budou slabé, průhledné a uvidím cestu i východy.
Kde jsme my. Tečka? Vykřičník? A ty schody bez konce, organizovaná mysl Němce, disciplína Japonce. Uniforma, taktovka, kýbl plný odpuštění. Kde je, co není? Kdy bylo, co nebude? Do ráje, s osudem.


..


F&F beta


Chybíš mi. Tečka? Vykřičník?
V hlavě tichý křik den co den.
Noc co noc opřená jen o bezmoc.
V mysli hledám bod zlomu
odkud už nešlo vrátit se.
Vrátit nic. Domů.

Kdy zmizel obsah
a zůstal nepoužitelný obal
bez možnosti recyklace?
Nic nejde vracet
jako prázdné láhve.
Kdy braní převážilo dávání
rovnováha se zhroutila sama v sobě
a nic už nešlo zachránit?

..

Myslí mi bloudí spousty mužů a žen
a otevřené dveře se zavírají
zatímco se otevírají jiné.
Jinde, kam nechci ani dohlédnout.
Také jsou tam zvířata a démoni.
Je to ztracený svět
co bolí v každém koutě mého já
kam se kutálí při otřesech
co způsobují kroky.
Tvoje kroky ve vojenských botách.
Jdou dál.

Je to noční můra
co nekončí svítáním.
Je to plíseň bez ambicí
stát se lahodným sýrem.
Ztratila jsem sama sebe
v obrovském labyrintu
a už se nikdy nemůžu najít.
Nikdo mě už nikdy nenajde
a zapustím tam kořeny.
Porostu a budu košatět
a když se pak rozhlédnu
- z výšky -
ty stěny, co mě dřív věznily
budou slabé až průhledné
a uvidím cestu i východy.

Kde jsme my. Tečka? Vykřičník?
A ty schody bez konce
organizovaná mysl Němce
disciplína Japonce.
Uniforma, taktovka
kýbl plný odpuštění.
Kde je, co není?
Kdy bylo, co nebude?

Do ráje, s osudem.